Předně bych Vám chtěl poděkovat, že jste nám dopředu dala vědět, že se prezentací nemůžete zúčastnit a svou prezentaci jste nám poslala mailem i s doprovodným textem. Vaše prezentace je systematická a velmi přehledně sestavená. Z hlediska širších vztahů divadla s Vámi lze jen souhlasit. Parkování pro osoby s omezenou možností pohybu jste zvolila také správně. Je jen na Vás, do jaké míry by se Vám chtělo propojit stávající prostor divadla s okolím, případně vytvořit i novou přístupovou cestu tak, jako činí Francouzská skupina. Schodolez pro invalidy bych však v tomto prostředí nedoporučoval taková technologie je vždy až volbou poslední možnosti – tam, kde to nelze vyřešit jakkoli jinak, normálně. Je dobře, že jste se rozhodla řešit i podobu prostoru před hlavním vstupem do divadla. S popsaným charakterem místa souhlasím, k formální podobě jsem poněkud rozpačitý, prorůstání formy z vnitřku divadla do jeho okolí je na jedné straně legitimní kompoziční postup, nicméně v tomto případě působí trochu prvoplánově. Vytváření pobytových stupňů ve svahu je samo o sobě dobrým nápadem, zkuste však i jejich jiné uspořádání v okolí této zahloubené, sestupující cesty. Co se týče samotného návrhu řešení vnitřního prostoru divadla, nejvíce si cením vašeho nápadu s prostorovým propojením hlediště a jeviště. Myslím si, že tento nápad je velmi nosný a stálo by za to jej rozvinout mnohem odvážněji, než pouhou grafikou spirálové symboliky. Vyšehradské divadlo je malá scéna s jedinečným prostorovým řešením. Osobně se domnívám, že je do jisté míry škoda, snažit se tento charakter potlačit ve prospěch více konvenčního řešení. Pokud se snažíte jeviště a hlediště více propojit, představte si, jak se herci mohou v takovém prostoru pohybovat. Zapomeňte na kukátkové jeviště! Zužovat scénu umístěním skladu na kulisy? Nebylo by lépe na kulisy zapomenout? Stejně si je herci raději po každém představení odvezou, mají-li zde vůbec nějaké. A co druhý vchod do divadla (ten co používáte pro invalidy)? Nemohl by se stát také součástí scény místem, kudy budou herci na jeviště přicházet? Je vlastně nutné, aby se hlediště nacházelo pouze na jižní straně? Pokud se má propojit scéna s hledištěm, možnou cestou by bylo i vklínění hlediště mezi sedačky - co kdyby bylo jeviště na západě a hlediště do půlkruhu kolem něj? Tím by se přece vyřešila i vzdálenost mez herci a diváky. Jeviště klidně může stoupat i do kopce, herci si s tím poradí a představení tím získá na jedinečnosti místa samotného! Neříkám Vám, jak to máte udělat, pouze Vás ponoukám k tomu, abyste byla odvážnější. Konec konců kde jinde, než právě na škole si to můžete dovolit! Žula sama je dobrý nápad, neopracovaný kus kamene mezi diváky a herci je divný nápad. Cena stáří je dána mimochodem i čitelnými stopami lidské činnosti. Neopracované šutry, které se dnes po celé republice rozmisťují do veřejného prostoru, jsou vulgární bez ohledu na vzletná odůvodnění. Pokud byste chtěla citovat z megalitických kultur, nezapomínejte na důvod, proč se stavěly. Nemůžete prostě někam postavit kámen a říct, že to je dolmen. To je stejné, jako byste se snažila mezi jeviště a hlediště postavit boží muka. Všechno má svůj vhodný kontext. Vyhlídkové místo v podobě dřevěné „krajiny“ (dlaně, či hnízdo, na tom nesejde) je dobrý nápad. Pozor pouze na trvanlivost. Surové dřevo samo o sobě mnoho nevydrží, být vámi bych zvážil stupeň opracování (alespoň hoblované), i možnosti soudobých způsobů impregnace či modifikace dřeva. Sprchy pro herce se vám do té budky nevejdou. Být Vámi bych z prostorových důvodů zvážil i jednotné záchody pro herce a diváky. Jste systematická a opatrná – to jsou dobré vlastnosti – nebojte se však více experimentovat!
1 comment:
Předně bych Vám chtěl poděkovat, že jste nám dopředu dala vědět, že se prezentací nemůžete zúčastnit a svou prezentaci jste nám poslala mailem i s doprovodným textem. Vaše prezentace je systematická a velmi přehledně sestavená.
Z hlediska širších vztahů divadla s Vámi lze jen souhlasit. Parkování pro osoby s omezenou možností pohybu jste zvolila také správně. Je jen na Vás, do jaké míry by se Vám chtělo propojit stávající prostor divadla s okolím, případně vytvořit i novou přístupovou cestu tak, jako činí Francouzská skupina. Schodolez pro invalidy bych však v tomto prostředí nedoporučoval taková technologie je vždy až volbou poslední možnosti – tam, kde to nelze vyřešit jakkoli jinak, normálně.
Je dobře, že jste se rozhodla řešit i podobu prostoru před hlavním vstupem do divadla. S popsaným charakterem místa souhlasím, k formální podobě jsem poněkud rozpačitý, prorůstání formy z vnitřku divadla do jeho okolí je na jedné straně legitimní kompoziční postup, nicméně v tomto případě působí trochu prvoplánově. Vytváření pobytových stupňů ve svahu je samo o sobě dobrým nápadem, zkuste však i jejich jiné uspořádání v okolí této zahloubené, sestupující cesty.
Co se týče samotného návrhu řešení vnitřního prostoru divadla, nejvíce si cením vašeho nápadu s prostorovým propojením hlediště a jeviště. Myslím si, že tento nápad je velmi nosný a stálo by za to jej rozvinout mnohem odvážněji, než pouhou grafikou spirálové symboliky. Vyšehradské divadlo je malá scéna s jedinečným prostorovým řešením. Osobně se domnívám, že je do jisté míry škoda, snažit se tento charakter potlačit ve prospěch více konvenčního řešení. Pokud se snažíte jeviště a hlediště více propojit, představte si, jak se herci mohou v takovém prostoru pohybovat. Zapomeňte na kukátkové jeviště! Zužovat scénu umístěním skladu na kulisy? Nebylo by lépe na kulisy zapomenout? Stejně si je herci raději po každém představení odvezou, mají-li zde vůbec nějaké. A co druhý vchod do divadla (ten co používáte pro invalidy)? Nemohl by se stát také součástí scény místem, kudy budou herci na jeviště přicházet? Je vlastně nutné, aby se hlediště nacházelo pouze na jižní straně? Pokud se má propojit scéna s hledištěm, možnou cestou by bylo i vklínění hlediště mezi sedačky - co kdyby bylo jeviště na západě a hlediště do půlkruhu kolem něj? Tím by se přece vyřešila i vzdálenost mez herci a diváky. Jeviště klidně může stoupat i do kopce, herci si s tím poradí a představení tím získá na jedinečnosti místa samotného!
Neříkám Vám, jak to máte udělat, pouze Vás ponoukám k tomu, abyste byla odvážnější. Konec konců kde jinde, než právě na škole si to můžete dovolit!
Žula sama je dobrý nápad, neopracovaný kus kamene mezi diváky a herci je divný nápad. Cena stáří je dána mimochodem i čitelnými stopami lidské činnosti. Neopracované šutry, které se dnes po celé republice rozmisťují do veřejného prostoru, jsou vulgární bez ohledu na vzletná odůvodnění. Pokud byste chtěla citovat z megalitických kultur, nezapomínejte na důvod, proč se stavěly. Nemůžete prostě někam postavit kámen a říct, že to je dolmen. To je stejné, jako byste se snažila mezi jeviště a hlediště postavit boží muka. Všechno má svůj vhodný kontext.
Vyhlídkové místo v podobě dřevěné „krajiny“ (dlaně, či hnízdo, na tom nesejde) je dobrý nápad. Pozor pouze na trvanlivost. Surové dřevo samo o sobě mnoho nevydrží, být vámi bych zvážil stupeň opracování (alespoň hoblované), i možnosti soudobých způsobů impregnace či modifikace dřeva.
Sprchy pro herce se vám do té budky nevejdou. Být Vámi bych z prostorových důvodů zvážil i jednotné záchody pro herce a diváky.
Jste systematická a opatrná – to jsou dobré vlastnosti – nebojte se však více experimentovat!
Post a Comment