Milá Pavlo a Martino, Vážím si toho, že jste svou prezentaci nahráli. Omluvte mě proto, že odepisuji s třídenním zpožděním. Podobně jako posledně budu psát ke každému projektu zvlášť;
Na úvod bych ještě rád uvedl na pravou míru to, co jsem Vám říkal při pondělní konzultaci. Tehdy jsem Vás vybídl ke „lhaní“ ve vizualizaci. Později jsem si uvědomil, že jsem zvolil špatná slova, která by mohla být mylně vyložena. Měl jsem na mysli expresívní způsob zobrazení, kdy nepodstatné detaily jsou potlačeny až nenakresleny na úkor těch podstatných, které mohou naopak být zvýrazněny. Rozhodně jsem neměl na mysli falsifikování, tedy zobrazení, které se tváří korektně – předstírá, že je „standartním fotorealistickým zákresem“ – nicméně zároveň podvádí v tom, že nezobrazuje věci tak, jak jsou. U expresívního zobrazení, které jsem popisoval předtím, musí být na první pohled patrno, že se nejedná o zobrazení standartní (tj. úběžníkovou perspektivu v obvyklém zorném úhlu), divák tudíž není klamán. Kupříkladu Bracquesovy analyticko-kubistické obrazy jsou zcela legitimním, i když pro mnohé nesrozumitelným zobrazením trojrozměrné reality. Rovněž je legitimní taková perspektiva, ve které jsou zachyceny pouze ty nejdůležitější rysy „tak, jak se jeví“. Myslím, že mi rozumíte. K vámi vybrané grafice: osobně se obávám, že je pro vaše měřítko návrhu příliš hrubá – vhodná pro urbanistické návrhy, ale příliš schematická pro detailní. Pokud máte zájem na takovémto barevně realistickém zobrazení, doporučoval bych využívat prolínání s koláží z již existujících fotek.
Pavlo, myslím, že Váš projekt po poslední úpravě vypadá dobře. V půdorysu nevidím nic, v čem bych spatřoval nesoulad. Osobně jsem rád, že jste nakonec do situace neumístila nárožní strom u hrany bastionu. Rovněž rozhraní směrem k vozovce mi připadá dobře vyřešené. Snad poslední místo, kterým si nejsem jistý (což může být způsobeno i schematičností zobrazení) je ta čtyřdílná rampa na východní straně vašeho pozemku). Doporučoval bych Vám zvážit její proporce (šířku i počet nutných mezipodest, které se v případě rampy „bariérové“ nemusí striktně řídit normami). Takhle to nenechávejte, působí to jako technokratické řešení (alespoň je potlačte ve grafice). Především se však domnívám, že by bylo dobré pozměnit podobu prostoru, do kterého rampa ústí na svém horním konci. Ve vztahu k podzemní cestě jsem Vám již své připomínky sdělil při prezentaci. Opakuji, že jediné místo, které vidím problematickým je předprostor u výtahu. Z hlediska osvětlení bych osobně doporučoval zdroje umístěné v podlaze, ale to je pouze můj názor, řešení závisí na Vás. Martino, k podobě úpravy horní části bastionu: Popravdě řečeno jsem trochu zklamaný. Třírozměrná podoba „obytné zdi“, která byla konečně představena až poslední týden semestru, na mě působí stále velmi schematicky. Jelikož vychází ze stejného prostorového řešení, jaké se nacházelo již v prvních skicách, doufal jsem, že bude její podoba po uplynutí semestrustát za to. Zatím toho však o ní vím příliš málo, abych si dokázal její kvality představit. To málo, co vidím, však vypadá velmi konvenčně. Rozhodně bych doporučoval se na ni zaměřit přinejmenším v takovém detailu, v jakém se Pavla věnuje podobě svých stupňů.
Na to, že se jedná o klíčový formální prvek návrhu, působí na mě velmi utilitárně. Okna jsou tam, kde se zrovna hodila, dveře víceméně taky tak. Půl stavby je z jedné strany pod zemí, z druhé strany ne, protože tam byl chodník, který evidentně nestálo za to přesunout, protože ten zemní val asi vlastně není tak důležitý (?). Působí to jako návrh zmrzačený těžkými kompromisy. Celé je to trochu splácané bez nějakého viditelného vyššího jednotícího principu (toho co navzájem odlišuje od sebe stavbu a architekturu). Prosímvás, pokuste se zjistit, co je tou klíčovou myšlenkou Vašeho návrhu. Potom zahoďte všechny ostatní, které klíčovou myšlenkou nejsou. Snažíte se prodat jednu myšlenku (všechny ostatní, které budou součástí návrhu s ní musí být v souladu a tím pádem její logickou součástí). Je-li klíčový val, tak ať je po celé délce budovy. Má-li se budova otevírat pouze na jednu stranu, tak ať se otevírá pouze na jednu stranu (zazděte všechna ta nesmyslná dvířka ven – půjde to, stačí udělat drobné změny dispozice). Má – li se jednat o obytnou zeď (vím že je to můj název, ale zatím jsem nezjistil, jak ji nazýváte vy), pak nerozumím tomu kšiltu, co jste ji přidělala. Ovšemže zvyšuje obytnou kvalitu vnitřní zahrady, ale to by stejně dobře docílili i kupříkladu markýzy. Pakliže tam ten kšilt být má, oslabuje to původní koncept vyjádřený ve vašich raných skicách. Nevím, je-li pro Vás původní koncept stále ještě nosný. Pokud ne, tak bych z toho kšiltu udělal něco pořádného. Takováhle větší římsa před deštěm stejně mnoho neuchrání. Ve vnitřní dispozici bych vám vytkl především přímý vstup z kuchyně na záchod (to je hrubka), nerozumím nutnosti přímého vstupu z exteriéru u brány do kuchyně (jídlo ven jde POUZE A VŽDY PŘES OFIS a ten je na opačné straně) navíc se obávám že to není zcela v pořádku hygienicky. Pakliže se jedná o restaurační provoz, netuším, jak to bude se špinavým nádobím (to by v žádném případě nemělo jít zpět do kuchyně, ale od ofisu hned do myčky, na kterou tam kvůli toaletám nezbylo místo). Zaměstnanci nepotřebují mít do kuchyně ani do skladu vstup zvenčí. Vzhledem k malému rozsahu provozu je v tomto případě mnohem logičtější zásobovat dopoledne přes prostor jídelny. Sklady, záchody a šatnu pro kuchaře bych pak dal úplně dozadu, naopak kuchyň a umývárnu hned za bar k ofisu – to byste však již měla mít sama zmáklé). Co se týká vaší návaznosti na hranu hradební zdi, osobně bych ji buď potlačil či akcentoval. V případě jídelny bych ji akcentoval – když už tam musí být a je důležitá kvůli výhledu, tak ať je z ní pořádně vidět – ty střílny vedoucí do dvou stran ten nejlepší směr pohledu nyní znemožňují). Pokud tam navíc je až na doraz k okraji, ať i z venčí vypadá sebevědomě – pokud něco nedovedu schovat, zvýrazním to a udělám to krásný. Takhle je to taková ani ryba ani rak. Proč stejný motiv opakujete i na druhé straně mi není příliš jasné (kromě půdorysu to nikdy nebude vidět tak, aby na tom návštěvníkům záleželo). Navíc vizuálně velmi exponovanou hranu narušujete kvůli provoznímu prostoru pro bufet, což mi stále připadá být poněkud velmi slabým argumentem pro takový zásah do siluety. Vnitřní prostor zahrady dle mého názoru funguje, velmi bych Vám však doporučovala pojmout terénní zlom, který v ní máte naznačený nějak … nějak. Velmi doporučuju zamyslet se nad tím, jaká geometrie zemních prací je pro barokní citadely typická. Zjistíte, že se jedná o nádherný a pestrý soubor velmi geometrických tvarů, jejichž citace Vám může umožnit dosáhnout silně výtvarného efektu (vzpomeňte na přednášku o Dietreu Kienastovi a jeho přístupu k terénním úpravám).
Osobně si nejsme jistý, je-li dobrým nápadem váš nebezský (v křesťanském slova smyslu) koncept při závěrečné prezentaci příliš zdůrazňovat, neboť v něm ze symbolického hlediska příliš prvků ráje rozeznatelných není. Záleží, bude-li v porotě nějaký šťoura (já to nebudu). ZCELA KLÍČOVÝM MOMENTEM VAŠEHO NÁVRHU však je provedení fasád a vstupu. Myslím, že byste měla důkladně promyslet, čeho vlastně chcete dosáhnout. Vím, že inklinujete k těžkému materiálu v bílé barvě, nicméně i tato cesta má řady různých podob. Do přílohy mailu, který Vám pošlu, přiložím několik inspirací, které mě teď z hlavy napadají. Velmi důležitá je zejména hapticita povrchu a jeho případná transparentnost, kterou i těžké materiály umožňují. Zvažte to, rozhodněte se a vydejte se. Jen Vás prosím, ať to nevypadá jako sportovní šatny. Hlavní důraz však klaďte na akcentaci vstupu (pakliže děláte zemní val, zvažte opěrné stěny, které by zvýraznily rozevření vstupního prostoru alá kupř. Jelení příkop) Rozhodě neváhejte přemístit stávající cesty a nějak naznačit směr pokračování cesty od vyústění podzemních kasemat ke vstupní bráně do nebe. Rozhodně nespoléhejte pouze na grafiku dlažby. Nebylo by například možné nahradit těch několik prudkých schodů přede dveřmi do očistce rampou, která by lidi směrovala k Vašemu vstupu?
3 comments:
Milá Pavlo a Martino,
Vážím si toho, že jste svou prezentaci nahráli. Omluvte mě proto, že odepisuji s třídenním zpožděním.
Podobně jako posledně budu psát ke každému projektu zvlášť;
Na úvod bych ještě rád uvedl na pravou míru to, co jsem Vám říkal při pondělní konzultaci. Tehdy jsem Vás vybídl ke „lhaní“ ve vizualizaci. Později jsem si uvědomil, že jsem zvolil špatná slova, která by mohla být mylně vyložena. Měl jsem na mysli expresívní způsob zobrazení, kdy nepodstatné detaily jsou potlačeny až nenakresleny na úkor těch podstatných, které mohou naopak být zvýrazněny. Rozhodně jsem neměl na mysli falsifikování, tedy zobrazení, které se tváří korektně – předstírá, že je „standartním fotorealistickým zákresem“ – nicméně zároveň podvádí v tom, že nezobrazuje věci tak, jak jsou. U expresívního zobrazení, které jsem popisoval předtím, musí být na první pohled patrno, že se nejedná o zobrazení standartní (tj. úběžníkovou perspektivu v obvyklém zorném úhlu), divák tudíž není klamán. Kupříkladu Bracquesovy analyticko-kubistické obrazy jsou zcela legitimním, i když pro mnohé nesrozumitelným zobrazením trojrozměrné reality. Rovněž je legitimní taková perspektiva, ve které jsou zachyceny pouze ty nejdůležitější rysy „tak, jak se jeví“.
Myslím, že mi rozumíte.
K vámi vybrané grafice: osobně se obávám, že je pro vaše měřítko návrhu příliš hrubá – vhodná pro urbanistické návrhy, ale příliš schematická pro detailní. Pokud máte zájem na takovémto barevně realistickém zobrazení, doporučoval bych využívat prolínání s koláží z již existujících fotek.
Pavlo, myslím, že Váš projekt po poslední úpravě vypadá dobře. V půdorysu nevidím nic, v čem bych spatřoval nesoulad. Osobně jsem rád, že jste nakonec do situace neumístila nárožní strom u hrany bastionu. Rovněž rozhraní směrem k vozovce mi připadá dobře vyřešené.
Snad poslední místo, kterým si nejsem jistý (což může být způsobeno i schematičností zobrazení) je ta čtyřdílná rampa na východní straně vašeho pozemku). Doporučoval bych Vám zvážit její proporce (šířku i počet nutných mezipodest, které se v případě rampy „bariérové“ nemusí striktně řídit normami). Takhle to nenechávejte, působí to jako technokratické řešení (alespoň je potlačte ve grafice). Především se však domnívám, že by bylo dobré pozměnit podobu prostoru, do kterého rampa ústí na svém horním konci.
Ve vztahu k podzemní cestě jsem Vám již své připomínky sdělil při prezentaci. Opakuji, že jediné místo, které vidím problematickým je předprostor u výtahu. Z hlediska osvětlení bych osobně doporučoval zdroje umístěné v podlaze, ale to je pouze můj názor, řešení závisí na Vás.
Martino, k podobě úpravy horní části bastionu: Popravdě řečeno jsem trochu zklamaný. Třírozměrná podoba „obytné zdi“, která byla konečně představena až poslední týden semestru, na mě působí stále velmi schematicky. Jelikož vychází ze stejného prostorového řešení, jaké se nacházelo již v prvních skicách, doufal jsem, že bude její podoba po uplynutí semestrustát za to. Zatím toho však o ní vím příliš málo, abych si dokázal její kvality představit. To málo, co vidím, však vypadá velmi konvenčně. Rozhodně bych doporučoval se na ni zaměřit přinejmenším v takovém detailu, v jakém se Pavla věnuje podobě svých stupňů.
Na to, že se jedná o klíčový formální prvek návrhu, působí na mě velmi utilitárně. Okna jsou tam, kde se zrovna hodila, dveře víceméně taky tak. Půl stavby je z jedné strany pod zemí, z druhé strany ne, protože tam byl chodník, který evidentně nestálo za to přesunout, protože ten zemní val asi vlastně není tak důležitý (?). Působí to jako návrh zmrzačený těžkými kompromisy. Celé je to trochu splácané bez nějakého viditelného vyššího jednotícího principu (toho co navzájem odlišuje od sebe stavbu a architekturu). Prosímvás, pokuste se zjistit, co je tou klíčovou myšlenkou Vašeho návrhu. Potom zahoďte všechny ostatní, které klíčovou myšlenkou nejsou. Snažíte se prodat jednu myšlenku (všechny ostatní, které budou součástí návrhu s ní musí být v souladu a tím pádem její logickou součástí).
Je-li klíčový val, tak ať je po celé délce budovy. Má-li se budova otevírat pouze na jednu stranu, tak ať se otevírá pouze na jednu stranu (zazděte všechna ta nesmyslná dvířka ven – půjde to, stačí udělat drobné změny dispozice). Má – li se jednat o obytnou zeď (vím že je to můj název, ale zatím jsem nezjistil, jak ji nazýváte vy), pak nerozumím tomu kšiltu, co jste ji přidělala. Ovšemže zvyšuje obytnou kvalitu vnitřní zahrady, ale to by stejně dobře docílili i kupříkladu markýzy. Pakliže tam ten kšilt být má, oslabuje to původní koncept vyjádřený ve vašich raných skicách. Nevím, je-li pro Vás původní koncept stále ještě nosný. Pokud ne, tak bych z toho kšiltu udělal něco pořádného. Takováhle větší římsa před deštěm stejně mnoho neuchrání.
Ve vnitřní dispozici bych vám vytkl především přímý vstup z kuchyně na záchod (to je hrubka), nerozumím nutnosti přímého vstupu z exteriéru u brány do kuchyně (jídlo ven jde POUZE A VŽDY PŘES OFIS a ten je na opačné straně) navíc se obávám že to není zcela v pořádku hygienicky. Pakliže se jedná o restaurační provoz, netuším, jak to bude se špinavým nádobím (to by v žádném případě nemělo jít zpět do kuchyně, ale od ofisu hned do myčky, na kterou tam kvůli toaletám nezbylo místo). Zaměstnanci nepotřebují mít do kuchyně ani do skladu vstup zvenčí. Vzhledem k malému rozsahu provozu je v tomto případě mnohem logičtější zásobovat dopoledne přes prostor jídelny. Sklady, záchody a šatnu pro kuchaře bych pak dal úplně dozadu, naopak kuchyň a umývárnu hned za bar k ofisu – to byste však již měla mít sama zmáklé).
Co se týká vaší návaznosti na hranu hradební zdi, osobně bych ji buď potlačil či akcentoval. V případě jídelny bych ji akcentoval – když už tam musí být a je důležitá kvůli výhledu, tak ať je z ní pořádně vidět – ty střílny vedoucí do dvou stran ten nejlepší směr pohledu nyní znemožňují). Pokud tam navíc je až na doraz k okraji, ať i z venčí vypadá sebevědomě – pokud něco nedovedu schovat, zvýrazním to a udělám to krásný. Takhle je to taková ani ryba ani rak. Proč stejný motiv opakujete i na druhé straně mi není příliš jasné (kromě půdorysu to nikdy nebude vidět tak, aby na tom návštěvníkům záleželo). Navíc vizuálně velmi exponovanou hranu narušujete kvůli provoznímu prostoru pro bufet, což mi stále připadá být poněkud velmi slabým argumentem pro takový zásah do siluety.
Vnitřní prostor zahrady dle mého názoru funguje, velmi bych Vám však doporučovala pojmout terénní zlom, který v ní máte naznačený nějak … nějak. Velmi doporučuju zamyslet se nad tím, jaká geometrie zemních prací je pro barokní citadely typická. Zjistíte, že se jedná o nádherný a pestrý soubor velmi geometrických tvarů, jejichž citace Vám může umožnit dosáhnout silně výtvarného efektu (vzpomeňte na přednášku o Dietreu Kienastovi a jeho přístupu k terénním úpravám).
Osobně si nejsme jistý, je-li dobrým nápadem váš nebezský (v křesťanském slova smyslu) koncept při závěrečné prezentaci příliš zdůrazňovat, neboť v něm ze symbolického hlediska příliš prvků ráje rozeznatelných není. Záleží, bude-li v porotě nějaký šťoura (já to nebudu).
ZCELA KLÍČOVÝM MOMENTEM VAŠEHO NÁVRHU však je provedení fasád a vstupu. Myslím, že byste měla důkladně promyslet, čeho vlastně chcete dosáhnout. Vím, že inklinujete k těžkému materiálu v bílé barvě, nicméně i tato cesta má řady různých podob. Do přílohy mailu, který Vám pošlu, přiložím několik inspirací, které mě teď z hlavy napadají. Velmi důležitá je zejména hapticita povrchu a jeho případná transparentnost, kterou i těžké materiály umožňují. Zvažte to, rozhodněte se a vydejte se. Jen Vás prosím, ať to nevypadá jako sportovní šatny.
Hlavní důraz však klaďte na akcentaci vstupu (pakliže děláte zemní val, zvažte opěrné stěny, které by zvýraznily rozevření vstupního prostoru alá kupř. Jelení příkop) Rozhodě neváhejte přemístit stávající cesty a nějak naznačit směr pokračování cesty od vyústění podzemních kasemat ke vstupní bráně do nebe. Rozhodně nespoléhejte pouze na grafiku dlažby. Nebylo by například možné nahradit těch několik prudkých schodů přede dveřmi do očistce rampou, která by lidi směrovala k Vašemu vstupu?
Post a Comment