Pavlo, předně bych Vás chtěl pochválit za velký pokrok, který jste ve svém přístupu k prostoru tak velkému a komplikovanému udělala. Jsem přesvědčený o tom, že váš přístup uvažování ve třech oddělených vrstvách (voda, povrchy + struktura, stromy) je pro vás přínosný, proto si jej ještě chvíli podržte (byť nesmí jít přímo proti sobě, což je logické…). Dopravní členění: Není moc zřetelné, ale asi ano. Pouze jedna myšlenka: Jak to vypadá s tou vozovkou, která odděluje ten malý plácek na severu od novoměstské radnice? Pokud by ji bylo možné odstranit, získalo by se tím něco? Bylo by možné více propojit to co se děje v budově radnice s tím, co by se dělo na takto přičleněné ploše náměstí? Rozhodně by jí to významově výrazně posunulo… Zkuste to prověřit. Povrchy: Co se týče základního členění na zpevněnou plochu a tři plochy travnaté, nemám jakýchkoli námitek (samozřejmě že se jedná jen o schéma, viz ostré úhly, ale to víte…) Pouze pozor, abyste do těch trávníků pak nenakladla příliš mnoho cestiček příliš blízko sebe (jak se možná hrozí u toho prostředního). Jednotlivé části měli být v celistvém prostoru ve vzájemném vizuálním souladu (bacha na náhlé náhodné střídání měřítek členění), předně však hrozí vznik nesmyslných malých trávníčků. Nebojte se velkorysého měřítka – je to velkorysé náměstí. Struktura: Vaše pojetí struktury je výborné v tom ohledu, že dokáže sjednotit velké plochy a může se propisovat i do ornamentu okolních chodníků. Přináší sice zvýšené nároky na údržbu trávníků, ale jde to. Pan Sitta má naprostou pravdu s komplikacemi, plynoucími z terénní modulace. Existují v zásadě dvě řešení: Buď vaše výtvarné řešení převedete do jiného materiálu (např. drobná dlažební kostka či jiný elastický povrch), nebo by se ortogonálně pravidelné členění skládalo z neortogonálních atypických prvků, vytvořených na základě přesného parametrického modelu. Na každý pád dlaždice metr na metr jsou fakt velký, možná by stálo za to přehodnotit základní velikost rastru. Co se týče orientace rastru, zapřemýšlejte nad tím. Nemáte-li pro toto řešení žádný hluboký důvod, bylo by logické zarovnat jej alespoň s jednou z bočních ulic či s „osou symetrie“ náměstí. Vodní prvky: V zásadě super v tom, že jejich měřítkem dosahujete vizuálního propojení dvou částí náměstí. Doporučil bych Vám však, abyste zkusila i jednodušší tvarové řešení. To, které jste představila je jednak velmi komplikované (a v případě postupného prolínání s různorodou dlažbou možná i nebezpečné), ale především kombinuje dva kompoziční principy (rastr a diagonálu). Radil bych vám i to samé, co jsem vám řekl k cestám: Vizuální soulad (má-li sjednocovat) a velkorysost měřítka. Z tohoto úhlu pohledu bych se ještě jednou zamyslel nad tou zvláštní deltou u křižovaty na severu – je to patřičné, kór v kontextu tak frekventované křižovatky? Rovněž bych Vám doporučil zamyslet se nad tím malým ostrůvkem náměstí úplně na severu. Pakliže se jedná o de-fakto předporstor radnice, nestálo by za to, pojmout jej trochu více jako předprostor radnice? Nejsem si jistý, například, je-li dobré členit jej takovými stupni v takové orientaci, jaké jste použila. Jaká podoba prostoru a vodního prvku nejlépe podpoří ducha místa? To slovo, které je pro tento prostor určující je CIVITAS. Představte si, že se zde konají veřejné oslavy, obřady či demonstrace. To vše právě do takovýchto míst patří.
Stromy: Pusťte se do nich od okrajů vašeho náměstí. Není to tak těžké. Přemýšlejte o nich jako o architektuře. Pokud budete používat listnáče s vysoko nasazenou korunou (ideální do města), pak můžete přemýšlet například takto: Shluk čtyř a více stromů vytváří místnost se stropem (vytváří intimní prostor). Řada stromů, která od někud někam vede (spojuje a svazuje dvě místa či vytváří vektor či osu) musí být tvořena alespoň čtyřmi stromy. Řada stromů vytváří rozhraní mezi dvouma otevřenýma prostorama. Dvojřadí stromů vytváří vnitřní prostor (meziprostor - stou, kolonádu), který se nachází mezi dvěma otevřenými prostory. Zkuste více variant, vytvářejte prostory, oddělujte je a spojujte, dělejte dlouhé linie a pak je klidně rozbijte. Počmárejte stohy papírů a načrtněte i to, co vám za to na první pohled ani nestojí. Hlavní je se do toho pustit. Koukáním na prázdný papír a čekáním na náhlý geniální nápad se daleko nedostanete. Skicujte ve velkém množství klidně na formát A4 (v měřítku 1:2000 – 1:2500). Nenechte se frustrovat stávajícími stromy. Pokud budou stát v cestě, vítězí konečná kvalita řešení. Přineste na příští ateliér půdorys a řez typického řešení okraje náměstí naproti Václavské pasáži – v měřítku 1:100 (výřez na A3), opravdu Vám to pomůže se posunout dál.
2 comments:
Pavlo, předně bych Vás chtěl pochválit za velký pokrok, který jste ve svém přístupu k prostoru tak velkému a komplikovanému udělala. Jsem přesvědčený o tom, že váš přístup uvažování ve třech oddělených vrstvách (voda, povrchy + struktura, stromy) je pro vás přínosný, proto si jej ještě chvíli podržte (byť nesmí jít přímo proti sobě, což je logické…).
Dopravní členění: Není moc zřetelné, ale asi ano. Pouze jedna myšlenka: Jak to vypadá s tou vozovkou, která odděluje ten malý plácek na severu od novoměstské radnice? Pokud by ji bylo možné odstranit, získalo by se tím něco? Bylo by možné více propojit to co se děje v budově radnice s tím, co by se dělo na takto přičleněné ploše náměstí? Rozhodně by jí to významově výrazně posunulo… Zkuste to prověřit.
Povrchy: Co se týče základního členění na zpevněnou plochu a tři plochy travnaté, nemám jakýchkoli námitek (samozřejmě že se jedná jen o schéma, viz ostré úhly, ale to víte…) Pouze pozor, abyste do těch trávníků pak nenakladla příliš mnoho cestiček příliš blízko sebe (jak se možná hrozí u toho prostředního). Jednotlivé části měli být v celistvém prostoru ve vzájemném vizuálním souladu (bacha na náhlé náhodné střídání měřítek členění), předně však hrozí vznik nesmyslných malých trávníčků. Nebojte se velkorysého měřítka – je to velkorysé náměstí.
Struktura: Vaše pojetí struktury je výborné v tom ohledu, že dokáže sjednotit velké plochy a může se propisovat i do ornamentu okolních chodníků. Přináší sice zvýšené nároky na údržbu trávníků, ale jde to. Pan Sitta má naprostou pravdu s komplikacemi, plynoucími z terénní modulace. Existují v zásadě dvě řešení: Buď vaše výtvarné řešení převedete do jiného materiálu (např. drobná dlažební kostka či jiný elastický povrch), nebo by se ortogonálně pravidelné členění skládalo z neortogonálních atypických prvků, vytvořených na základě přesného parametrického modelu. Na každý pád dlaždice metr na metr jsou fakt velký, možná by stálo za to přehodnotit základní velikost rastru.
Co se týče orientace rastru, zapřemýšlejte nad tím. Nemáte-li pro toto řešení žádný hluboký důvod, bylo by logické zarovnat jej alespoň s jednou z bočních ulic či s „osou symetrie“ náměstí.
Vodní prvky: V zásadě super v tom, že jejich měřítkem dosahujete vizuálního propojení dvou částí náměstí. Doporučil bych Vám však, abyste zkusila i jednodušší tvarové řešení. To, které jste představila je jednak velmi komplikované (a v případě postupného prolínání s různorodou dlažbou možná i nebezpečné), ale především kombinuje dva kompoziční principy (rastr a diagonálu). Radil bych vám i to samé, co jsem vám řekl k cestám: Vizuální soulad (má-li sjednocovat) a velkorysost měřítka. Z tohoto úhlu pohledu bych se ještě jednou zamyslel nad tou zvláštní deltou u křižovaty na severu – je to patřičné, kór v kontextu tak frekventované křižovatky?
Rovněž bych Vám doporučil zamyslet se nad tím malým ostrůvkem náměstí úplně na severu. Pakliže se jedná o de-fakto předporstor radnice, nestálo by za to, pojmout jej trochu více jako předprostor radnice? Nejsem si jistý, například, je-li dobré členit jej takovými stupni v takové orientaci, jaké jste použila. Jaká podoba prostoru a vodního prvku nejlépe podpoří ducha místa? To slovo, které je pro tento prostor určující je CIVITAS. Představte si, že se zde konají veřejné oslavy, obřady či demonstrace. To vše právě do takovýchto míst patří.
Stromy: Pusťte se do nich od okrajů vašeho náměstí. Není to tak těžké. Přemýšlejte o nich jako o architektuře. Pokud budete používat listnáče s vysoko nasazenou korunou (ideální do města), pak můžete přemýšlet například takto: Shluk čtyř a více stromů vytváří místnost se stropem (vytváří intimní prostor). Řada stromů, která od někud někam vede (spojuje a svazuje dvě místa či vytváří vektor či osu) musí být tvořena alespoň čtyřmi stromy. Řada stromů vytváří rozhraní mezi dvouma otevřenýma prostorama. Dvojřadí stromů vytváří vnitřní prostor (meziprostor - stou, kolonádu), který se nachází mezi dvěma otevřenými prostory. Zkuste více variant, vytvářejte prostory, oddělujte je a spojujte, dělejte dlouhé linie a pak je klidně rozbijte. Počmárejte stohy papírů a načrtněte i to, co vám za to na první pohled ani nestojí. Hlavní je se do toho pustit. Koukáním na prázdný papír a čekáním na náhlý geniální nápad se daleko nedostanete. Skicujte ve velkém množství klidně na formát A4 (v měřítku 1:2000 – 1:2500). Nenechte se frustrovat stávajícími stromy. Pokud budou stát v cestě, vítězí konečná kvalita řešení.
Přineste na příští ateliér půdorys a řez typického řešení okraje náměstí naproti Václavské pasáži – v měřítku 1:100 (výřez na A3), opravdu Vám to pomůže se posunout dál.
Post a Comment